Budoucnost angličtiny

24.10.2014 20:28

Konferenci pod tímto názvem uspořádala Britská rada v pražském hotelu Jalta. Jejím vrcholem bylo vystoupení profesora Davida Crystala, světoznámého lingvisty a charizmatického vypravěče „příběhu angličtiny“. Čtěte dále

Budoucnost angličtiny

Konferenci pod tímto názvem uspořádala Britská rada v pražském hotelu Jalta. Jejím vrcholem bylo vystoupení profesora Davida Crystala, světoznámého lingvisty a charizmatického vypravěče „příběhu angličtiny“.

David Crystal, rodák ze Severního Irska, vyrůstal ve Walesu a Liverpoolu. Jazyková míza těchto míst vyživila bohaté plody jeho mnohostranného talentu. S jeho jménem je spojeno na 120 publikací, mezi nimiž ční cambridgeské (nejen jazykové) encyklopedie a slovníky. Labyrintem anglického jazyka provází profesor Crystal poučenější i laické čtenáře, posluchače BBC, studenty i učitele. Jako rozený pedagog dokáže probouzet zvídavost. Jeho pražská přednáška byla zážitkem – obsahem i formou.

Tři trendy

Spočítat „uživatele“ angličtiny je podle Crystala nemožné. Mateřštinou je pro přibližně 450 miliónů lidí, jako oficiální druhý jazyk ji používají asi v 60 zemích (400 až 800 mil.) a nás, pro které je cizí řečí, je plus minus miliarda (na jednoho tzv. rodilého připadá pět „nerodilých“ mluvčích). Nejcitovanější souhrnné odhady se tedy pohybují kolem dvou miliard lidí tak či onak používajících angličtinu. Výmluvnější než absolutní, nepřesná čísla jsou trendy, jichž je angličtina významným prostředníkem, ne-li přímo hybatelem.

Tři propojené tendence – vymírání místních jazyků, globální dominance angličtiny a revoluční vliv internetu – udávají směr celosvětového vývoje. Třetí, technologický faktor prospívá prvním dvěma trendům, jejichž protikladnost je jen zdánlivá. Lokální jazyky (UNESCO je po právu nazvalo „nehmotným dědictvím“ lidstva) čelí ohrožení, kterému je třeba vzdorovat. A právě internet a sociální sítě jsou účinným nástrojem jejich záchrany. Společenství hovořící menšinovými jazyky se díky nim aktivizují a brání „vymírání“ (na síti ožila například i Crystalova rodná velština). Angličtina je pak nejpraktičtějším médiem, které je pro online komunikaci po ruce.
„Globalizace“ angličtiny začala v 60. letech minulého století, kdy se z koloniálního područí vymaňoval jeden národ za druhým. Mladé národní státy stály před otázkou, zda se s koloniálním jhem zbavit i jazyka utlačovatelů. (450 jazyků jen v samotné v Nigérii – ilustroval Crystal praktické, ale i politické dilema; „výběr“ jazyka by vyhrotil kmenové třenice.) Úředním jazykem zůstala a jednotícím tmelem společnosti se stala angličtina. Ona sama se přitom začala větvit do ještě subtilnějších odnoží.

Anglický vysavač

Milión anglických slovíček je výsledek staletí kulturního a poltického vývoje anglofonních národů. Mějme to na paměti, když se mučíme s jejich učením. Angličtina zároveň luxuje slova ze stovek jiných jazyků (80 procent slovní zásoby není germánského původu) a přizpůsobuje si je. Její regionální varianty vznikají na principu „adopce“ a „adaptace“. Slovníky takové nigerijské, singapurské či jamajské angličtiny dnes čítají desetitisíce slov. Vedle „vypůjčených“ slov si angličtina pohrává s „ražbou“ (coining) slov nových, tvořivě ohýbá a přizpůsobuje pravidla slovotvorby. (Mistrem v tom byl William Shakespeare, jehož verše a próza zní v původní verzi na scéně obnoveného divadla Globe na břehu Temže. Profesor Crystal – znalec Alžbětincova díla – se zapojil do projektu rekonstrukce dobové výslovnosti a tréninku herců.) Slova se vynořují a zanořují, jejich významy jsou proměnlivé a časem vyprchávají. (Kupříkladu naše „české“ robot označovalo ve 20. letech v hrabství Lancashire nový vynález – dopravní semafory; v tomto významu přežilo do dnešních dnů v jihoafrické angličtině.)

Kouzlo internetu tkví v tom, že ho nikdo nerediguje, což vede k rozvolňování dříve platných norem. Kdo posoudí, co je ještě přijatelné a co už ne? (Crystal uvádí příklad „nesprávného“ tvaru informations, který se původně vyskytoval ve středověké angličtině, později se ustálila jeho nepočitatelná varianta a dnes se díky internetu vrací jeho stará plurální verze. Poznámka pro studenty: zatím platí, že u zkoušky nebo v testu byste informations neobhájili…) Zrychlení způsobené technologiemi je takové, že co bylo včera „cool“ je dnes zoufale nemoderní. Crystal zmíňuje „netspeak“, textové a emailové zkratky, které byly ještě před pár lety hitem (např. LOL nebo hříčky jako thx 4 ur c u) a dnes je děti považují za legračně obstarožní.

Jednota v mnohosti

Od britské angličtiny se nejprve oddělila verze americká, pak australská (Crystal uvedl jako příklad tři slova pro jeden chodník – pavement, sidewalk, footpath) a následují další a další lokální varianty. Jejich mluvčí si stěží porozumí. 95 procent společné gramatiky nestačí na nespoutanou diverzitu výslovnosti. Učebnicová standardní výslovnost (tzv. Received Pronunciation) á la BBC je minulostí; dnes se s ní setkáme tak u dvou procent mluvčích, poznamenává Crystal. Tolerance rozmanitých akcentů, rozdílů v intonaci a rytmu řeči roste, nic jiného ostatně nezbývá. A bude hůř. Profesor Crystal, propagátor tzv. „internetové jazykovědy“, v této souvislosti upozorňuje na posun internetu od vizuální a psané formy sdělení k „audiu“; s počítačem budeme konverzovat a software to v případě potřeby „přepíše“. (Psaná angličtina nás ale na síti potěší. Pravopis se totiž zjednodušuje, přestože je díky dlouhému ustalování relativně nejrigidnější součástí jazyka. Crystal již ostatně na výzkumu pravopisných změn pilně pracuje.)

Angličtina se bude dál štěpit, ale zároveň univerzalizovat a sjednocovat. Větvení je samovolné - vzdalování (rostoucí odlišnost) místních variant je přirozený proces, zatímco univerzalizace „světové“ angličtiny je svým způsobem vynucená a měla by být i „regulovaná“. Diskuse o rozdílu mezi angličtinou jako „linguou francou“ (důraz na společné rysy všech odnoží) a „globálním jazykem“ (s důrazem na rozmanitost, mnohost angličtin doslova pro každou zemi) je veskrze akademická. Zato ptaní se po „standardu“ je nadmíru praktické. Odpověď zajímá stamilióny studentů a učitelů. Shoda na nějakém společném jmenovateli (Crystal hovoří o „světovém standardu mluvené angličtiny"), který bude osou výuky je pedagogickou nutností. Nelze vyučovat všechny angličtiny naráz; student by o nich měl být informován a dle možností do nich „namáčen“.

- -

David Crystal, třiasedmdesátiletá legenda světové anglistiky a patron učitelů spojuje esprit klasického vzdělance a vtipného popularizátora, erudici a čtivost. Jiskřivý intelekt mu umožňuje podávat věci složité srozumitelně. Nahmatá stromy (jednotlivá slova) a současně nás provádí lesem (jazykem v jeho celistvosti). Ani jeho pronikavý zrak ale nezaostří obrysy budoucnosti. Nepouští se do ukvapených předpovědí. Na jednom však trvá: neexistují sebemenší náznaky, že by angličtina ve svém tažení světem ztrácela dech.

Video z jeho pražské přednášky hledejte na https://ielts-conference.cz/. Článek dr. Přecha o jedné z Crystalových knih najdete ve Sborníku výzkumné a tvůrčí činnosti učitelů a studentů SVŠES z roku 2008 (k zapůjčení v Informačním centru školy nebo na katedře jazyků).
 

PhDr. Karel Helman, Ph.D.
vedoucí katedry jazyků a společenských věd