Rozumíte pojmu nezdanitelná část základu daně?

Daně provázejí člověka po celý jeho život jako nejvěrnější  „přítel“ a v podstatě žádný občan se jim nemůže vyhnout. Z hlediska daňových zákonů je každý, kdo má nějaké daňové povinnosti, daňovým subjektem. Daňový subjekt vystupuje  buď v pozici poplatníka nebo plátce, popř. v obou pozicích  současně. Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátce daně je osoba, která má povinnost odvést daň do veřejného rozpočtu. Daň představuje zákonem stanovenou povinnou a nenávratnou platbu do veřejného rozpočtu a daňový subjekt nemá nárok na žádnou protihodnotu zaplacené daně.  Všechny druhy daní, které se v daném státě vybírají, tvoří daňový systém. Jednou z nejdůležitějších daní daňového systému je daň z příjmu fyzických osob.

Daň z příjmu fyzických osob se platí (případně vyúčtovává) jednou ročně, a to k magickému datu 31. března.  Většina poplatníků tuto povinnost nechává na poslední chvíli a možná si v tom spěchu ani neuvědomí, že je možné využít legálních možností, jak tuto daňovou povinnost snížit. Možná si to i uvědomí, ale sehnat zpětně příslušné poklady, dokládající  nárok na snížení daňového základu či vypočtené daně, může být dost obtížné. Bude-li  poplatník předem vědět na co „má nárok“, umožní mu to shromáždit příslušné doklady již během zdaňovacího období. Po té je předloží mzdové účetní (v případě závislé činnosti) či použije jako přílohu k podávanému daňovému přiznání.

Předmětem daně z příjmu fyzických osob (dle zákona č. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zákonného opatření č. 344/2013 Sb.) – dále jen „zákon“ jsou příjmy:

• Příjmy ze závislé činnosti (§ 6)
• Příjmy ze samostatné činnosti (§ 7)
• Příjmy z kapitálového majetku (§ 8)
• Příjmy z nájmu (§ 9)
• Ostatní příjmy (§ 10).

Pokud má poplatník - fyzická osoba - i jiné příjmy nad stanovenou hranici, než pouze příjmy ze závislé činnosti, je povinen podávat si sám daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Obzvláště v tomto případě není od věci vědět, na jaké daňové úlevy je u této daně nárok.

Z každého uvedeného příjmu se vypočítá samostatný základ daně (dle uvedeného zákona). Tyto základy se sečtou a tvoří tak výchozí základ daně, ze kterého se vypočítá vlastní daň. Před vlastním výpočtem daně je ale dobré se přesvědčit, zda není možné základ daně snížit a počítat tak vlastní daňovou povinnost z nižšího základu. Takovou možnost nabízejí některá z ustanovení § 15 či § 34 zákona. Podívejme se nyní blíže na to, jaké možnosti  fyzickým osobám (poplatníkům)  tyto paragrafy umožňují.

§ 15 – Nezdanitelné části základu daně

Podle tohoto paragrafu lze odečíst od základu daně:

• Hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého institucím, které jsou vymezeny v odstavci 1 uvedeného zákona. Mimo jiné se jedná např. o obce, školy, policii, požární ochranu, humanitární, charitativní, a náboženské společnosti, registrované církve, tělovýchovná zařízení, zařízení pro péči o toulavá či opuštěná zvířata nebo ohrožené druhy živočichů, zdravotnická zařízení, sociální služby apod. Také se jedná o hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého fyzickým osobám, které jsou poživateli invalidního důchodu a použijí toto plnění k nákupu zdravotnických potřeb a pomůcek nehrazených zdravotními pojišťovnami. Hodnota tohoto plnění musí činit alespoň 1000 Kč, případně přesáhnout 2 % ze základu daně. V úhrnu lze odečíst nejvýše 15 % ze základu daně. Chce-li poplatník využít tohoto snížení daně, musí být schopen prokázat výši bezúplatného plnění a kdo je jeho příjemcem. Příjemce bezúplatného plnění by měl vystavit doklad o tom, že plnění přijal a na jaký účel  ho použil.

• Za bezúplatné plnění na zdravotnické účely se také považuje bezpříspěvkové dárcovství. Jeden odběr krve se oceňuje částkou 2 000 Kč a hodnota odběru orgánu od žijícího dárce se pro tyto účely ocení částkou 20 000 Kč.

• Od základu daně se odečte částka, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru stavebního spoření, a dále úroky z hypotečního úvěru poskytnutého bankou použitého poplatníkem na financování bytových potřeb. Pozor, je třeba se seznámit s tím, co se rozumí bytovými potřebami pro účely tohoto zákona. Úhrnná částka úroků, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti, nesmí překročit 300 000 Kč (od 1. ledna 2015 se tato částka snižuje na 80 000 Kč). Tuto částku je opět nutné doložit potvrzením  příslušné banky. Banky ho obvykle posílají začátkem následujícího roku.

• Od základu daně lze odečíst příspěvek zaplacený poplatníkem ve zdaňovacím období na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem, které uzavřel s penzijní společností. Částka, kterou lze odečíst, se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem sníženým o 12 000  Kč. Maximálně lze odečíst v úhrnu nejvýše 12 000 Kč. Je tedy zřejmé, že této možnosti může využít pouze poplatník, který platí měsíčně na penzijní připojištění více jak 1 000 Kč.

• Od základu daně za zdaňovací období lze odečíst poplatníkem zaplacené pojistné na jeho soukromé životní pojištění uzavřené poplatníkem podle pojistné smlouvy. Toto pojištění musí splňovat podmínky vymezené v zákoně (§ 15, odstavec 6). Pokud pojištění splňuje předepsané podmínky, může si poplatník  v úhrnu odečíst maximálně 12 000 Kč od základu daně.

• Od základu daně lze dále odečíst zaplacené členské příspěvky odborové organizaci, která obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců. Takto lze odečíst  částku do výše 1,5 % zdanitelných  příjmů podle § 6, maximálně však částku 3000 Kč za zdaňovací období.

• Od základu daně ve zdaňovacím období lze odečíst  úhradu za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznání výsledků dalšího vzdělávání, pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem nebo uplatněny jako zdanitelný výdaj podle § 24. Nejvýše lze odečíst 10 000 Kč, u poplatníka se zdravotním postižením 13 000 Kč, případně 15 000 Kč.

Uvedené položky si od základu daně může odečíst pouze poplatník, který je rezidentem  členského státu  Evropské unie, Norska nebo Islandu. Poplatník nárok na tyto položky prokazuje potvrzením od příslušné instituce a předkládá tyto dokumenty mzdové účtárně či jako přílohu k daňovému přiznání.

§ 34 – Položky odčitatelné od základu daně

Tento paragraf je společným ustanovením pro právnické i fyzické osoby. Z hlediska fyzických osob se bude týkat většinou osob majících příjmy ze samostatné činnosti. 

• Od základu daně lze odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část a to nejdéle v 5ti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se ztráta vyměřuje.
• Od základu daně lze odečíst odpočet na podporu výzkumu a vývoje
•  Od základu daně lze odečíst odpočet na podporu odborného vzdělávání.

Co konkrétně a za jakých podmínek je možné uplatnit jako odpočet na podporu výzkumu a vývoje a na podporu odborného  vzdělávání,  je v zákoně podrobně vymezeno. Pokud poplatník splní v oblasti podpory výzkumu a vývoje podmínky uvedené v § 34a – § 34h, může si uplatnit 100 % výdajů vynaložených na realizaci projektu výzkumu a vývoje a 200 Kč za každou hodinu praktického vyučování, odborné praxe a vzdělávací činnosti v rámci části akreditovaného studijního programu vysoké školy.

Konečně jsme u výpočtu daně

Po té, co si poplatník spočítá základ daně a uplatní si položky odčitatelné od základu daně, vypočítá se vlastní daň. Základní sazba daně u fyzických osob činí 15 % ze základu daně již sníženého o případné odčitatelné položky. Základ daně se zaokrouhlí na celé stokoruny dolů a vypočte se daň. Ani to ale ještě nemusí být konečná částka, kterou bude poplatník „platit“. Ještě jsou tady slevy na dani !!!

§ 35 – Slevy na dani

Jsou to částky, které se za splnění zákonem vymezených podmínek odečítají přímo od vypočtené daně.  U daně z příjmu fyzických osob se jedná se o tyto položky:

• Základní sleva na poplatníka ve výši 24 840 Kč. Tuto slevu si nemůže uplatnit poplatník, který k 1. lednu zdaňovacího období pobíral starobní důchod z důchodového pojištění. Dobrou zprávou pro důchodce je, že se toto omezení ruší ke dni 1. ledna 2016.
• Slevu na manžela ve výši 24 840 Kč. Týká se i manželů (manželek), kteří žijí s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Tuto slevu lze uplatnit v případě, že manžel (manželka) nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč. Je-li manžel (manželka) osobou se zdravotním postižením, pak se uvedená částka zvyšuje na dvojnásobek.
• Základní slevu na invaliditu 2 520 Kč, rozšířenou slevu na invaliditu ve výši 5040 Kč a slevu na držitele ZTP/P ve výši 16 140 Kč.
• Slevu na studenta ve výši 4 020 Kč.  Tuto slevu si může uplatnit poplatník po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem a to až do dovršení věku 26 let (v doktorském studiu 28 let).

Základní slevu na poplatníka si může uplatnit poplatník v plné výši za zdaňovací období, ostatní slevy se uplatňují ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění slevy na dani splněny.

Pokud fyzická osoba zaměstnává ve zdaňovacím období zaměstnance se zdravotním postižením, pak se jí daň snižuje podle průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců. A to o částku 18 000 Kč nebo o částku 60 000 Kč za každého zaměstnance podle stupně postižení.

• Samostatnou kapitolou by pak byla sleva na dani podle § 35a týkající se investičních pobídek podle zvláštního právního předpisu.

§ 35c – Daňové zvýhodnění pro poplatníky daně z příjmu fyzických osob

Poplatník (fyzická osoba) má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společné domácnosti na území členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu ve výši  13 404 Kč ročně. Poplatník si o daňové zvýhodnění sníží vypočtenou daň. Daňové zvýhodnění si poplatník uplatní formou:

• Slevy na dani
• Daňového bonusu
• Slevy na dani a daňového bonusu.

Slevy na dani může poplatník uplatnit až do výše své daňové povinnosti. Pak jeho daňová povinnost vyjde  0 Kč.

Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. To znamená, že v tomto případě poplatník žádnou daň z příjmu fyzických osob platit nebude, ale naopak od státu daňový bonus dostane. Tento nárok se uplatňuje v daňovém přiznání nebo prostřednictvím zaměstnavatele. Kdy je možné  nárok na daňový bonus uplatnit?

• Pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně
• pokud má poplatník příjmy podle paragrafů 6, 7, 8 a 9
• pokud tyto příjmy dosáhly ve zdaňovacím období alespoň šestinásobku minimální mzdy
• 90 % těchto příjmů musí být ze zdrojů na území České republiky.

Zákon pak dále stanoví, kdo se považuje za vyživované dítě.

POZOR!  Daňové zvýhodnění na jedno vyživované dítě si může uplatnit pouze jedna osoba.

Toto daňové  zvýhodnění si nemůže uplatnit poplatník, který u příjmů ze samostatné činnosti (§9) uplatňuje výdaje procentem z příjmů.

Uvedený článek měl naznačit (nikoli podrobně vymezit)  jaké „daňové úlevy“, týkající se snížení základu daně, a  jaké slevy na dani  si mohou uplatnit poplatníci daně z příjmu  – fyzické osoby. Je třeba mít na paměti, že nárok na většinu uvedených položek nevzniká automaticky, ale poplatník musí svůj nárok prokázat.  Je proto nutné myslet na to včas, a požadovat např. od dětí potvrzení o studiu, potvrzení o poskytnutí bezúplatného plnění, potvrzení o dárcovství krve apod.  Znalost uvedené problematiky je také dobré využít při uzavírání smluv o penzijním připojištění či životním pojištění.

Ing. Lenka Fulínová
vedoucí Katedry účetnictví a financí SVŠES