...tu stránku už čtu potřetí a vůbec si nepamatuju, co tam je...

Ano, doba Ludvíka XIV. se nám dnes jako hektická jevit nemusí, protože v ní nežijeme, ale věřte, že i tehdy existoval syndrom vyhoření, únava, deprese, přepracování, i tehdy měli lidé pocit, že dříve šlo všechno snáz. I tehdy se lidé cítili smutní, nešťastní, zoufalí.  Jejich bolesti nebyly o nic menší, než jsou ty naše, jejich problémy nebyly o nic méně komplikované, jen tehdy neměli tolik možností a technických vymožeností, které by jim život „ulehčili“.  Nežijeme ani tak v hektické době, žijeme v jiné době.

Nechci se zabývat technickou revolucí, vědeckými objevy, ani polemizovat nad tím, kdo to měl a neměl těžší. Pravdou je, že každý prožíváme své příběhy plné komplikovaných situací, k jejichž řešení hledáme klíč. Někdy ho nalézáme, někdy ne a někdy ho najít nechceme.  Jde o to, jak tyto situace prožíváme a zda nám náhodou občas není dobře v tom, že nám je špatně.

Já chci, ale nemůžu, protože...

Nebudu lhát – ani pro mne není jednoduché sednout si a trpělivě pročíst a prostudovat to, co ke své práci potřebuji, a to i přesto, že mne to baví. Myšlenky odplují někdy již s prvními řádky kamsi do neznáma a koncentrace pozornosti je tatam. Řada z nás občas vítá možnost vymluvit se na nečekané události a mohlo by se zdát, že životy mnohých jsou jeden velký horor. To, co prezentujeme navenek, nemusí být vždy pravou příčinou našeho nechutenství převlečeného za smutek. V mnoha běžných situacích se nám do něčeho prostě a jednoduše nechce – ale jak bychom vypadali, kdybychom to přiznali?

Není hanba dělat něco nerad a nechtít, smutné je neumět si to přiznat a nechtít si s tím poradit. Přestaňme mrhat energií a časem na smutek a věnujme se raději štěstí, novým cílům, těšme se na nové zážitky a zkušenosti, zajímavá setkání, nové objevy a radujme se. Radujme se, že jsme tady a že tu být můžeme.

To, co občas trápí každého z nás, jsou pocity bezmoci a vlastní neschopnosti. Necítíme-li se dobře, nezvládáme-li to, co bychom chtěli, začínáme se tím trápit a často se sami na sebe zlobíme. Zloba pak přináší změny v chování. Jsme podráždění a agresivní na ostatní a ti to posílají dál. Jak jinak?

Mohlo by se zdát, že je tady snadné řešení – přestaňme dělat to, co děláme neradi a v čem nemíváme úspěch! Máte pravdu – takto řadu věcí řešit nelze. V životě často platí, že ke sladkému cíli vede hořká cesta. Platí ale také, čím těžší cesta, tím sladší vítězství. To, čeho dosahujeme příliš snadno, nás může i zklamat – jak se upřímně radovat z vítězství, o které jsme se nemuseli ani moc snažit? Kdo nás bude obdivovat, kdo nám poklepe na rameno a řekne „jsi jednička“?

Občas se setkávám s tím, že jsou studenti i zklamáni, vytáhnou-li si u zkoušky pro ně příliš snadnou otázku. Setkávám se i s tím, že nechtějí ze zkoušky odejít a mají potřebu se podělit o informace, které nastudovali navíc, nebo o to, co se jim honí hlavou. Velmi často se setkávám s tím, že příprava na zkoušky je provázena obrovským strachem, který svými rozměry zastíní i radost z vítězství, nebo naopak znemožní dosažení cíle. Někteří studenti se tak moc bojí předem, že dokonce „nejsou schopni se učit“. Ve skutečnosti nejsou schopni se soustředit na učení. Koncentrace pozornosti studenta je ovlivněna i řadou dalších faktorů, jako je míra zátěže, stupeň odpovědnosti, ješitnost, zájem, zainteresovanost ve studovaném oboru, zdravotní stav, aktuální psychický stav atd.

Co nás obvykle trápí

To, co často odvádí naši pozornost od učení, jsou obavy. Obavy z neúspěchu, z toho, že vše zapomenu, z toho, že nám paměť neslouží, z toho, že se u zkoušky ztrapníme, z toho, že nám strach přeroste přes hlavu, zatemní mozek a sváže jazyk. Obavy z obav.

Občas se snažíme tyto obavy skrýt před sebou, před světem – jsme přeci už velcí. Pro případný neúspěch musíme mít důvod – v práci je toho hodně, s dětmi jsou starosti a hlavně – máme doma strašlivý nepořádek – ani na tu domácnost nemáme čas, natož na učení. A co děláme, když se bojíme? Uklízíme (v tom lepším případě). Ano – zkoušková období jsou k něčemu dobrá – máme doma uklizeno. Proč?

Strach a obavy vedou k napětí. Napětí je nepříjemné – necítíme se komfortně a snažíme se dosáhnout jeho snížení. Dostat se „do pohody“. Protože se obáváme neúspěchu, racionalizujeme. Jde o běžnou techniku, která nám pomáhá vyrovnat se se zátěží. V praxi to znamená, že hledáme rozumové důvody pro to, že něco nemůžeme či nezvládáme. Studenti nejčastěji nemají na učení čas, protože... . Nechce-li se nám do něčeho, unikáme – do nemocí, fantazie či k jiným činnostem, a to obvykle takovým, které nás za jiných okolností také zvlášť netěší. Najednou však máme silnou potřebu dát vše do pořádku a přesvědčit tak i sami sebe, že na učení opravdu nezbývá čas. Na druhou stranu takový úklid nás fyzicky zaměstná – díky němu spotřebujeme stresem nahromaděnou energii a pomocí fyzické zátěže uvolníme psychické napětí.

Za studijními neúspěchy však ve skutečnosti nejčastěji stojí strach a to, že se nám nechce. A tak hrajeme sami se sebou společenské hry typu „ANO – ALE“. „Já se i chci učit, ale když malá v noci nespí, jakoby věděla, že se potřebuju soustředit. Není pravda, že se mi nechce, mně se i chce, ale v poslední době toho máme v práci moc. Chci dodělat školu, ale teď mám úplně jiné starosti... .“

Neříkám, že toho není mnoho, netvrdím, že studenti nemají kromě učení jinou starost a už vůbec si nemyslím, že je v určitých životních etapách škola prioritou. Není. Většina našich studentů si plní určité přání a opravdu touží dojít úspěšně až do cíle.  Kde je tedy problém? V prožívání. V tom, jak samotné studium a učení vnímáme. V tom, co si v sobě neseme už z dětství – strach z trestu? Nepříjemné vzpomínky na ponižující zkoušení u tabule? Strach ze špatných známek? Strach z reakce okolí – budou se mi smát, když neuspěju? ... Tyto obavy a nepříjemné pocity nám „naskakují“, když se máme učit. Řada situací je zapomenuta, přesto, sednout si ke stolu a knihám funguje jako spínač. Spínač špatných pocitů, úzkostí a obav.

Fajn. Přestaňme vizualizovat vlastní možné neúspěchy a soustřeďme se na obsah. Zamysleme se nad tím, co by nás trápilo více – jít podruhé na zkoušku, nebo sdělit kolegům v práci, že jsme studia zanechali? Sami dobře víme, že ať budou důvody jakkoliv rozumné, vždycky se najde někdo, kdo rád upozorní na to, že na to prostě nemáme. Přestaňme vnímat studium jako něco, co musíme. Nemusíme nic. V rámci výkonu profese se však neustále něco učíme a to není jiné. Takže – jak se jen zbavit těch nepříjemných pocitů?

Co by vám mohlo pomoci:

• uvědomte si, že už nejste malé děti, ve škole vás nikdo netrestá a nenechává po škole, nedostanete zvláštní úkol ani pětku za vyrušování a nikdo nebude žalovat vašim rodičům
• myslete na to, že kantor není jediná a nikdy se nemýlící autorita, ale partner k rozhovoru nad společným tématem, který bude s nadšením sdílet vaše zaujetí pro věc
• neúspěch u zkoušky neznamená konec světa, ale možnost proniknout hlouběji do tématu
• státní závěrečná zkouška není trhání zubů bez umrtvení, ale živá diskuse o vašich objevech
• největším potěšením učitele není jeho výplata, ale úspěch studenta a jeho radost z objevování
• učitel je člověk jako vy, s tím, že ho vaše odpovědi a myšlenky opravdu zajímají
• naučte se na učení těšit – pokud očekávání příjemného rozhovoru s učitelem pro vás stále není dostatečnou motivací, dejte si čokoládu
• vhodný systém sebeodměňování vám pomůže snížit nepříjemné napětí
• únikové činnosti nejsou prokrastinací, ale jen prachobyčejně lidskou snahou o vyrovnání napětí z očekávání něčeho nepříjemného
• nemá smysl se s jistou závistí obracet k minulosti, ale s nadšením řešit současnost a s radostným očekáváním jít vstříc budoucnosti
• relaxujte bez výčitek A PŘESTAŇTE SE BÁT.

Co je to pozornost?

Pozornost můžeme chápat jako zaměření a soustředění psychické činnosti na objekt, který má pro člověka jistý význam. Předmět, na nějž se soustředíme, se dostává do centra našeho vědomí, ve kterém se odráží jasněji, přesněji a úplněji (=figura pozornosti), zatímco všechny ostatní předměty působící na nás v tom samém okamžiku zůstávají jakoby na okraji našeho vědomí, nebo si je vůbec neuvědomujeme (=pozadí pozornosti). Intenzita soustředění je závislá na tom, jak se dokážeme odpoutat od všeho ostatního, co přímo s danou činností nesouvisí.

Co na to mozek? Představte si, že procházíte jednotlivými místnostmi bytu. Při vstupu rozsvítíte světlo, zkontrolujete místnost, zhasnete a jdete dál. Během soustředění se na určitý objekt dochází k podráždění určitých nervových center (rozsvítili jste v místnosti) a současně k útlumu v ostatních centrech mozku (všude jinde je zhasnuto). Neurofyziologickým základem pozornosti je tedy koncentrace vzruchu v určitých částech mozkové kůry (ohnisko optimální vzrušivosti – rozsvíceno) a útlumu v ostatních částech (zhasnuto). Organismus potom nereaguje na podněty dopadající na utlumené (neosvícené) části.

Prvotní formou pozornosti je neúmyslná pozornost, která je zpravidla vyvolána bezprostředně působícími podněty nebo jevy, které jsou pro daného jedince něčím přitažlivé. Jedná se o pozornost bezděčnou, tedy bez účasti volních procesů. Tato forma pozornosti naprosto převažuje u malých dětí a trvá cca 90 vteřin (někdy i mnohem méně). K tomu, abychom se dokázali soustředit na určitou činnost i několik hodin v kuse, musíme urazit obrovský kus cesty od bezděčné pozornosti k záměrné a dá nám to hodně práce. Délka pozornosti je pak závislá nejen na naší vůli, na zajímavosti činnosti či objektu, na jeho různorodosti, pestrosti, bohatosti, ale také na našem vztahu k této činnosti či objektu. Na tom, nakolik jsou pro nás určitá aktivita a její cíl důležité, na tom, zda v této oblasti býváme úspěšní, na tom, nakolik nás to baví apod.   

Kdo je váš opravdový nepřítel?

Nejtěžší boje svádíme sami se sebou. Vše má svá řešení a my si můžeme vybrat – buď chceme, nebo nechceme. Obrovskou chybou, které se dopouštíme, je vnímání studia jako něčeho, co MUSÍM. Změňme MUSÍM na CHCI a bude se nám snáze dýchat.

To, co může studenta opravdu zaskočit, není zpravidla nedostatek intelektu a schopností, ale únava. Ve vztahu ke studiu působí únava jako demoliční faktor. Čtete-li stránku již potřetí a stále si nevybavujete, co na ní je, nemusí to být nutně špatnou pamětí, ale únavou, která vám znemožňuje soustředit se, a také tím, že se vám při čtení honí hlavou spousta dalších myšlenek – nesoustředěností.

Jak s tím můžete bojovat?

Důležité je zaměřit se na jeden řešený úkol a vypustit vše ostatní. To, nakolik v tomto budete úspěšní, závisí jen a jen na vás. Mohlo by pomoci rozplánování si učiva do několika časových úseků se stanovením dílčího cíle a následné odměny. Jako odměna může posloužit sladké potěšení, kávička, ovoce a chvilka na relaxaci.

Dobré je vyčlenit si pro učení dostatečné množství času. Můžete se domluvit s rodinou na tom, že konkrétní den v týdnu chcete být rozmazlováni a rezervujete si například odpoledne jen pro sebe – na učení. Mělo by to být odpoledne jen pro vás a vaše myšlenky a měli byste se na to těšit. Nakonec – kdy jindy máte možnost v klidu sedět či procházet se a přemýšlet, hýčkat si v duchu své nápady a trochu se zasnít (třeba nad měnovými kurzy)?

Plánování času nemusí být vždy pro každého nejspolehlivější metodou – ne vždy všechno vyjde. Občas nám skutečně něco nečekaně zkříží plány. Přesto by nějaký časový odhad a plán každý student mít měl.

Je pravda, že skloubit studium s rodinou a prací je obtížné, je pravda i to, že nestačí jen chtít. Nic však není nemožné, pokud pro to něco uděláte. A v tomto případě není recept nijak složitý. Stačí dodržovat pár zásad:

• Nesnažte se ošidit spánek na úkor práce nebo studia. Pokud se nevyspíte, pracovní výkon půjde dolů, studijní také a rodina bude trpět tím, jak nelibě to ponesete. Dostanete se do začarovaného kruhu – děti se vyděsí pokaždé, když se začnete učit, zaměstnavatel díky vaší špatné náladě a nižšímu výkonu nebude chtít vaše studium tolerovat.
• Přesvědčte sami sebe, jak skvěle si vedete, co všechno zvládáte a jak úžasně vám to myslí.
• Radujte se z výsledků a všichni se budou radovat s vámi. (Vzpomínám si, jak jednomu studentovi volaly jeho malé dcerky v momentě, kdy jsem mu zapisovala zkoušku do indexu, a jak neuvěřitelně nadšené byly z tatínkova úspěchu a chystané rodinné oslavy).
• Přesvědčíte-li své okolí, že jste studiem nadšení, budou to s vámi rádi sdílet.

Varování: Nedostatek spánku vede ke snížení schopnosti koncentrace pozornosti, k únavě, malátnosti, snížení obranyschopnosti organismu a, kromě jiného, i ke špatné náladě. Studie z této oblasti varují, že lidé, kteří spí denně méně než 6 hodin, jsou více ohroženi kardiovaskulárními onemocněními.  Lidé, kteří spí méně než pět hodin, častěji umírají v jakémkoliv věku z nejrůznějších příčin (nemoci je snáze dostanou), pro mnohé by mohl být varováním i fakt, že lidé, kteří spí méně než 5 hodin denně, rychleji tloustnou a mají větší hlad. Kromě zhoršených reflexů, problémů s tlakem a váhou, mají nespavci také častěji cukrovku. A co je snad nejhorší – bez dostatečného spánku není lidský mozek schopen kvalitně regenerovat a odstraňovat nebezpečné látky a některé proteiny, které jsou zodpovědné za rozvoj Alzheimerovy choroby a demence.

Přes veškerá předsevzetí se vám nemusí vždy podařit usnout „včas“ a dopřát si optimální dávku kvalitního spánku. Dalším krokem, který vám může pomoci, je obohacení jídelníčku. Záměrně neříkám „úprava jídelníčku“ a nechystám se zde ani žádný sestavovat. Přijměte jen pár nápadů, zamyslete se nad tím, co by vám mohlo vyhovovat a vyberte si to, co je pro vás nejlákavější.

Ovoce a zelenina, které by vám mohly pomoci

Člověk je součástí přírody. Vyšel z ní a nalézá v ní vše potřebné pro výživu cca 70 bilionů tělesných buněk. V současné době známe zhruba 300 000 druhů suchozemských rostlin, které obsahují neuvěřitelné množství rostlinných účinných látek sloužících k ochraně před volnými radikály, proti bakteriím a virům, či proti ohrožení zvířaty.

Jestliže léčitelé celého světa již od prehistorických dob využívali ovoce a zeleninu jako lék proti nemocem, pokusme se využít jejich zkušeností a použít ovoce a zeleninu ke zlepšení koncentrace pozornosti, ke snížení únavy, zvýšení odolnosti vůči stresu, ke zlepšení nálady, úpravě spánku a třeba i ke zlepšení zraku. Může vám to nejen pomoci, ale i potěšit srdce, duši a chuťové buňky.

(U výše uvedených produktů nejsou uváděny všechny pozitivní účinky na lidský organismus, mnohé působí příznivě i na kardio-vaskulární systém, působí proti křečovým žilám, proti migréně, bolestem kloubů, pročišťují organizmus, posilují imunitní systém apod.).

Například:

Jste-li často unaveni, potřebujete na živiny bohatou stravu, tělesný pohyb a pomoci může i střídání teplé a studené sprchy. Potřebujete prokrvit buňky a zvýšit příjem vitamínů A, C a D. Posílit tělesné i nervové buňky pomohou všechny druhy zeleniny, hladinu sacharidů pomůže srovnat i rýže a brambory. Rozhodně nezapomeňte na cibuli, papriku a česnek.

Fungování pamětních procesů pomůže vylepšit sója, olivy, kukuřice, fazole či avokádo.

Před mentální únavou vás ochrání potraviny obsahující cholin, vitaminy B6 a B12, případně lecitin. Najdete je ve špenátu, salátu, brokolici, zelí, čočce. Výborné je i kysané zelí.

Cítíte-li se rozladění, v depresi, bez energie, dopřejte si meruňky, broskve, mango, avokádo, papáju, zvyšte příjem mrkve, špenátu, rajčat, zelných salátů, kapusty, brokolice, dejte si luštěniny, melouny a nezapomeňte na kořenovou zeleninu do polévky.

Spánek vám vylepší banány, avokádo, sója, špenát, rajčata, ale také třešně, hroznové víno, zralé švestky či datle.

Projezte se k vitalitě a dobré náladě. Přeji dobrou chuť.

Mgr. Věra Hudečková
psycholog, vedoucí oddělení pro vnější vztahy